Zařízení následné péče je zakotveno v zákoně o sociálních službách, konkrétně § 64 zákona č. 108/2006 Sbírky. Jedná se o speciální metodu sociální prevence, která se poskytuje v rámci podpůrného léčebného programu určeného pro klienty závislé na návykových látkách. Tito lidé zpočátku absolvovali základní léčebný program buď ambulantní, nebo formou ústavní péče, a následná péče na tuto léčbu plynule navazuje. Mohou ji však využít i lidé, kteří svými vlastními prostředky chtějí dosáhnout abstinence i bez nařízené ústavní léčby.
Služba si klade za cíl podporovat pozitivní změny, které předchozí léčba již vyvolala. Jde totiž o to, že alkoholici a drogově závislí lidé s tímto nežádoucím jevem zápasí poměrně dlouhou dobu, a že jsou často i zcela vyléčení pacienti do celého kolotoče vtaženi po určité době znovu. Léčba závislostí vyžaduje mimochodem i psychologickou podporu, která takové lidi motivuje v dalším počínání, poukazuje na nové obzory lidského žití, na skutečný smysl života a pravé lidské hodnoty.
Následná péče spolupracuje i s rodinným zázemím klientů
Následná péče klade důraz na zachování vlastní identity a odpovědnosti za průběh vlastního života, klienta v tomto smyslu neomezuje a je schopna zajistit i další terapeutické prostředky, pomůcky a metody, případně ubytování a stravování na určitou omezenou dobu. Práce zařízení následné péče spočívá buď v krátkodobých na sebe navazujících terapiích, buď individuálních, nebo skupinových. Často jsou tito lidé konfrontováni a motivováni svou rodinou. Využívá se buď přímá pomoc, nebo poradenství poskytované kvalifikovanými odborníky, případně lidmi zainteresovanými do dobrovolnické činnosti.
Následná péče je proveditelná i v rámci ústavní léčby, anebo souběžně s ambulantní psychiatrickou léčbou. Jejími poskytovateli jsou buď fyzické osoby, nebo neziskové organizace. Samotné Ministerstvo práce a sociálních věcí nechalo zřídit 5 ústavů sociální péče se speciálním zaměřením pro poskytování ubytování, stravy, a provádění sociálně terapeutických praktik.
